Soustředění 2007

Vy všichni, co jste tam byli, i všichni, co jste na nás mysleli, pojďte si tak trochu zavzpomínat, jaké to bylo, když Pražská kantiléna zpívala ve Studené Vodě.

Představte si poklidné nedělní odpoledne 19.8.2007 ve vesnici Božanov. Tu se náhle zjeví na silnici, která sem vede z Broumova, dvoupatrový autobus. Tento autobus zatočí náhle doprava, míjí fotbalové hřiště, kde fotbalisté přestávají hrát a fanynky hledí s pusou otevřenou, projede kolem několika chat, chalup a rodinných domků, kde si králíci přestávají hrát a slepice hledí se zobákem otevřeným... Tento autobus přejede horizont, projede kolem lesa, pak po úzkém mostku překoná potok a vjede do prosluněného prostoru, kde se na pravé straně rozprostírá zelený trávník a modrý bazén s průzračnou vodou a nalevo se rozprostírají chatky a les. Autobus zatočí směrem k chatkám, zastaví, otevře, a začnou z něj vyskakovat dívky. Malé, velké, blonďaté, zrzavé, hnědovlasé, černovlasé, mladé, ještě mladší, krásné a ještě krásnější. Všechny je pojí zlato v hrdle a úsměv na tváři. "Jé, tady je to krásné!" "Já to tu znám, já sem jezdím na tábor!" "A mají tu psa," ozývá se jeden výkřik za druhým. To už všechny vyskákaly z autobusu a teď čekají na zavazadla. Realizační tým vyndavá ze zavazadlového prostoru jeden kufr za druhým, následují tašky, v nichž to cinká, jako když zvoní dědeček Hříbeček, jedny klávesy, druhé klávesy, třetí klávesy... Zkrátka a dobře, bylo vidět, že se bude v rekreačním středisku Studená Voda nějakou dobu hlavně zpívat.

Pražská kantiléna, která se toho dne do Studené Vody dočasně nastěhovala, měla pestrý program. Vzhledem k tomu, že ji doprovázel i mužský realizační tým, pojďme se dohodnout, že budeme v časech minulých na konci sloves používat měkké i. Tak tedy: ještě ten večer našli několik podivných dopisů. Dopisy psal Jaromír Pecka, který zřejmě něco provedl, a skrýval se v nedalekých lesích. Jaromír Pecka prosil Kantilénu, ať mu pomůže dokázat, že je nevinný. Celý večer se nesl v tajemném duchu a rozhovorech o tom, kdo je Jaromír Pecka, jestli je opravdu nevinný, jestli mu vůbec můžeme věřit a jestli třeba není obviněný právem. Pražské Kantiléna pak vyslechla ještě životní příběh Jaromíra Pecky v drsné písni "Pecka blues". Poté, co se na scéně objevil vyšetřovatel Jaroslav Komorous a všechny varoval, ať si na Pecku dávají pozor (že prý ukradl sochu v nedalekém Broumovském klášteře), bylo všem jasné, že musejí Pecku najít a zjistit, jak to všechno bylo. Co když byl nevinný? Pražská kantiléna se rozdělila do pátracích skupin a ty si slíbily, že budou snažit pátrat po důkazech proti Peckově vině, a že se mu tím budou snažit pomoct.

Od pondělka začalo zkoušení nového programu a opakování starých skladeb. Vždy dopoledne se dívky nejprve společně rozezpívaly, pak se rozdělily do hlasů a zkoušely zvlášť. Pro ty, kteří zůstali venku a na zkoušky nešli (tedy pro realizační tým), bylo vskutku kouzelné poslouchat, jak se nejprve line z oken velkého sálu "na na na na ná" - rozezpívání - a pak je z každé části budovy, kde Kantiléna zkoušela, slyšet jiná píseň, nebo stejná, ale s jinou melodií, podle hlasu, který zrovna zkoušel.

Po obědě následoval polední klid. Klid, říkáte si? Jak se to vezme. Vlastně to byla nejrozmanitější část dne, co do výběru činností, které jste mohli spatřit. Někdo seděl před chatkou a četl si. Jiný si četl v chatce. Dokonce, věřte tomu nebo ne, si někdo četl i na záchodě! Pochopitelně, že všude jste mohli spatřit živé diskusní kroužky: pořád bylo o čem si povídat. Kdo by zašel na hlavní budovu, kde spaly menší dívky, zjistil by, že pod pojmem "polední klid" se také dá rozumět polštářová bitva. Dále ve Studené vodě fungovaly dva kadeřnické salony, kurzy hraní na kytaru, venčení psů pro začátečníky a pokročilé a jiné zájmové kroužky. A pochopitelně, proč si o poledním klidu nezdřímnout? I to se tady dělo.


Kadeřnictví 1	Hráli si i nejmenší	Kadeřnictví 2	Šifra mistra Leonarda, ta vás zmůže	Kadeřnictví 3

Odpoledne, aby se všichni probrali po poledním klidu, začalo sportem. Každý hrál, co ho bavilo, někdo fotbal, někdo volejbal, někdo líný tenis, badminton, někdo jen tak běhal po louce se psem... Zkrátka, rozhodně nikdo nezahálel. Po sportovní hodince se všichni shromáždili na louce a napjatě čekali, co pro ně realizační tým vymyslí za soutěž. Soutěže se vždy účastnily jednotlivé pátrací skupiny. Za vítězství jim byla odměnou výhodná výchozí pozice pro získávání důkazů. Stále, a na to bychom neměli zapomínat, totiž všichni pátrali po Jaromíru Peckovi, který se ukrýval v lesích, a doufal, že se jim podaří dokázat jeho nevinu. Odpolední soutěže byly různé - svou roli tady hrála pantomima, dobrá orientace v prostoru s otevřenýma i zavřenýma očima, fyzička, psychička, všech 5 lidských smyslů, paměť a pochopitelně i taktika. Zkrátka, nikdo nepřišel zkrátka. Zapojili se všichni, protože každý si v soutěži našel svou parketu.


Tak jak to vymyslíme?	Jdu si pro Tebe! Záškodník v akci	Jak bych Ti to naznačila?	Cože? No lítá to, dyť to vidíš, ne?	Volejbal: čekáme na podání

Závody siamských dvojčat	To je šiška, ne?	To je voňavka, ne?	To je hřib pravý, sebraný asi před 2,5 hodinami, rostl na severní straně ve výšce 653 metrů nad mořem, ne?	To je šustění mincí, ne?

Ach jo.	ACH JO!!!	Ochutnej...	To je margarín, ne? Chichi, je:-)	Porada vedoucích jednotlivých skupin

Před večeří zkoušelo nové a staronové koncertní oddělení. Po večeři pak následovala zkouška celého sboru, kde si všichni opakovali to, co si přes den zapamatovali. Když skončila zkouška, zůstali všichni na svých místech, protože pravidelným a pevným bodem večera byly televizní zprávy. Ve zprávách TV Broumov se všichni dozvídali dění z domova, ze světa, z počasí i sportu. Viděli rozhovory a reportáže, sledovali napínavou a dramatickou volbu nového posvátného zvířete v Indii, a v neposlední řadě se dozvídali i zajímavosti kolem případu Jaromíra Pecky. To vše v podání moderátora s nezapomenutelným červeným motýlkem, Jana Amose Broumovského, v doprovodu charismatických reportérů Valentýna Housky a Leo Rohlíka. Zprávy ale nebyly závěrem večera. Tím bylo zjišťování, zda je nebo není Jaromír Pecka nevinný. Pátrací skupiny mluvily s lidmi z Peckova okolí, našly výstřižky z novin, kroniky, ale třeba i kádrový posudek samotného Pecky. Našly dokonce i předmět doličný, který byl nalezen na místě loupeže sochy! Postupně se všichni dozvídali víc a víc z Peckovy minulosti, a snažili se utvořit si o něm obrázek. Každý večer tak chodili spát plní zážitků ze zkoušek, sportovních výkonů, napínavé atmosféry při pátrání po Jaromíru Peckovi a pochopitelně i dobrého jídla. A to se to, panečku usínalo!

Kdo z vás si myslí, že celý týden to bylo jako na kolotoči - zkoušky, jídlo, sport, hra, spát - tak je na velkém omylu. Pražská kantiléna měla program opravdu pestrý, a co by to bylo za program, kdyby v něm chyběl celodenní výlet! Byl naplánován na středu a všechny zúčastněné čekala přibližně 15 km dlouhá procházka do přibližně 10 km vzdáleného Broumova. A nebyla to jen tak ledajaká procházka, vedla přes jeden z nejvyšších kopců v okolí, Korunu. Stoupání se nikdo nezalekl, a tak se každému otevřel na vrcholu kopce úžasný výhled do okolí. Byly vidět okolní kopečky, kravičky, i ovečky. Po výhledu se všichni ještě posilnili na cestu dolů a vyrazili. Nutno říci, že do Broumova dorazili dříve, než se předpokládalo, což značí, že ani pražská mládež na tom není s fyzičkou zase až tak špatně. V Broumově byl velen rozchod, aby bylo možno prohlédnout si zdejší náměstí, ale hlavně obchody, které jej lemovaly. Závěrem výletu do Broumova byla návštěva Broumovského kláštera. Nebyla by to Pražská kantiléna, kdyby si v takto krásném prostoru nezazpívala, a proto si prohlídku užily nejen zpěvačky, ale i průvodkyně a ostatní návštěvníci.

Završením celého soustředění bylo vystoupení v božanovském klášteře, kde si Pražská kantiléna s chutí zazpívala nejen nové písně, které zkoušela celý týden strávený ve Studené Vodě, ale i staré známé skladby, jež už potěšily ucha mnoha posluchačů. Došlo i na taneček při srbské lidové písni Niška Banja. Při koncertech se máte na co těšit:-)

A jak to dopadlo s Jaromírem Peckou? Inu, prokázalo se, že vlastně nikdo nic neukradl, že si sochu z Broumovského kláštera odvezl jenom restaurátor. Jaromír Pecka proto mohl poslední večer přijít mezi zpěváky a zpěvačky a poděkovat jim za to, že mu dali šanci dokázat, že je nevinný a že jej hned neodsoudili.

Jsme všichni rádi, že se nám vcelku podařilo počasí (pršelo jenom v noci, ale zato krásně), a hlavně že se nikomu nic nestalo a všichni jsme si mohli ve zdraví užívat zpívání a her. Moc se těšíme, až vám budeme moci předvést nové skladby na koncertech!

Soustředění Pražské kantilény Studená Voda u Broumova 19. - 26.8.2007

Soustředění Pražské kantilény

Studená Voda u Broumova

19. - 26.8.2007